O knize: rok / Vůdcovo břicho hlasitě a náročně kručelo. Spěšně popadl svou oblíbenou hůl a rozmáchl ji doširoka a udeřil do kůže pevně natažené přes dřevěný rám. Chatou se rozlehl dunivý, mocný zvuk, který vybuchl a oznámil poddaným, že si vládce něco přeje. Všechno ztuhlo v očekávání, poslouchal s potěšením doznívající řev a díval se na vibrující kůži, která se po mnoho let vysušila do tvrdosti kostí. Byla to kůže Myrova předchůdce na trůnu. "Ano, kůže je dobrá, zní to mocně, ozvěna," pomyslel si vůdce, "ale ten starý muž byl sám hnusný." Myr sebou trhl, když si vzpomněl na vkus starého muže. Nedá se však nic dělat – tradice. Myr s tím nepřišel a není v jeho pravomoci to rušit. Jednou bude jeho kůže také hučet pod údery, hrozivě a náročně.